(2) Píseň písní - 1. kapitola
Musel jsem si dát časový odstup, než mohu pokračovat v rozboru k této Písni. Celou noc po dokončení první části mne Duch vedl k mnoha detailům ze Šalomounova života. Kdybych měl o nich psát, byla by z toho kniha. Kéž jsou tato slova povzbuzením pro oba olivovníky. Jak pro nevěstu Šulamitku, tak pro věrné panny, které ji doprovázejí na svatební hostinu a na samotnou svatbu s Beránkem, Synem Stvořitele nebe a země, JeHoVaH (Jehovy) Boha.
Když se upřímně zamyslím nad touto částí Písma, tak je to kniha, kterou jsem dlouho číst nemusel, přeskakoval jsem ji. Podobně jsem neměl rád knihu Nářky. Teprve v červnu 2018 jsem se díky jedné sestře začal o ni zajímat hlouběji. Byl jsem k tomu veden Duchem, protože propaganda předčasného vytržení, kdy všichni jsou nevěsta, tak jak to šířil svými bludy a knihami Sergej Mihál, mne neskutečně nadzvedávala ze židle.
Tehdy jsem začal tušit, že to není jen nějaké osobní vyjádření lásky k Šunemance Abišag, ale že tam bude víc než to. Vždy mne rozčilovalo toto vyjádření, říkal jsem si: "Jak to myslíš?":
"Zavázala jsem vás přísahou, jeruzalémské dcery, při gazelách nebo při polních laních, abyste se nepokoušely probudit či vyburcovat ve mně lásku, dokud k tomu nebude nakloněna."
Tato myšlenka se v Písni objevuje na několika místech a vyloženě mne iritovala. Proč? Protože celou dobu Šulamitka vyjadřuje lásku ke svému milému a tady tvrdí, že není na lásku ten správný čas. Až si vše vysvětlíme, tak věřím, že porozumíme tomuto výroku, tak jak mně bylo dáno porozumět, že je to vlastně ta nejdůležitější pasáž k plnému porozumění.
K čemu mne tedy Duch vedl, když jsem rozjímal nad tím, co mi bylo odhalováno? Měl jsem si uvědomit, kdy já sám jsem psal nějaký text svých písní, že to bylo vždy po nějakém osobním emočním zážitku, protože vím, když něco takového dáváme do veršů, že popis těchto věcí je s velmi hlubokým přesahem, protože v nich odhalujeme naše srdce. Správně poskládané verše dokážou několika slovy vyjádřit, co nás bolí, jak vnímáme určité události. Krásně je to vidět v písních Karla Kryla, anebo Jaromíra Nohavici. Zkusím to vysvětlit na jedné říkance, kterou jsem napsal někdy v roce 1982, když jsem se stále více potýkal s bývalým režimem.
Tak už jsme zase, ve velkém státě,
tak už jsme zase okupováni.
Rusy máme rádi,
jako ostny v zádi,
tak už jsme zase poraženi.
Je to jako včera,
stejné jako kdysi,
jako za Hitlera,
jen žádné kompromisy.
Je to tu jak cela,
propaganda, hnusy.
Bylo mi 15 let. Myslel jsem si, že všemu kolem roku 1968 rozumím a vyjádřil jsem tím svou frustraci po jednom rozhovoru, kdy jsem určité soudruhy urazil tím, že jsem si na jejich doporučení udělal na stěně internátu politické okénko, kde jsem vylepil plakáty, které se objevovaly na průvodech. Byl mezi nimi i soudruh Husák. Samozřejmě že to byla z mé strany provokace.
Proč o tom píšu? Protože k plnému porozumění této biblické knihy, ač je to vlastně píseň, nám pomáhá pochopení, na základě čeho jí Šalomoun napsal, že to v jeho mysli bylo spojeno se skutečnou ženou, kterou si nesmírně zamiloval, kdy(ž) jej odmítla, protože si zamilovala jeho bratra Adonijáše. Jeho žárlivost nakonec vedla k tomu, že dal Adonijáše zabít. To nebylo v očích nebeského Otce správné.
Když v Písmu čteme o tom, že se Adonijáš rozhodl prohlásit za krále nad Izraelem, vypadá vše tak, že to byla troufalost z jeho strany. On však jednal podle dědičného práva prvorozeného. Toto nám pomáhá porozumět, proč jej v písni Šalomoun označuje jako milého, který pase mezi liliemi v jeho království. Co čteme u Matouše?
"Proč jste také úzkostliví v záležitosti oblékání? Vezměte si poučení z polních lilií, jak rostou; nelopotí se ani nepředou; ale říkám vám, že ani Šalomoun v celé své slávě nebyl oděn jako jedna z nich." (Matouš 6:28,29)
Šalomoun prosil o moudrost a srdce, které by se nezkazilo, ale jak víme, ani ta moudrost jeho srdce nezachránila.
Adonijáš se stal v očích Šalomouna jako někdo, kdo mu chtěl odepřít jeho postavení, kdo chtěl pást jeho poddané, které dostal z rozhodnutí od samotného nebeského Otce. Začněme s rozborem veršů, abychom porozuměli, proč vlastně symbolizuje Adonijáš Jehošuu pro Čas Konce. Proč je Šalomoun symbolem pro krále Severu. Jak se už určité verše vyplnily, protože je to utajené proroctví.
"Nejskvělejší píseň, která je Šalomounova:" (Píseň písní 1:1)
Ano, je to nejskvělejší píseň, protože její pochopení odhaluje část Nové písně, kterou se může naučit jen těch 144 tisíc zapečetěných Otcovým duchem. Ta píseň je o nich, co prožijí, když se zamilují do svého Beránka, kterému jsou symbolickou nevěstou, aby jej následovali všude, kam kráčí i on.
"Kéž mě líbá polibky svých úst, vždyť tvé projevy něžnosti jsou lepší než víno." (Píseň písní 1:2)
Vztah 144 tisíc se podobá skutečně ženě, která si zamilovala svého Vykupitele. Polibek je symbolem velké náklonnosti a také intimity. Zde se však jedná o duchovní vztah, který se podobá tomu, co cítí milenci. Víno je zde symbolem duchovního smilstva, nauk a tradic, které člověka opíjejí, aby neporozuměl Otcově vůli.
"Pro aróma jsou tvé oleje dobré. Jako olej, který se vylévá, je tvé jméno. Proto si tě samy dívky zamilovaly." (Píseň písní 1:3)
Co symbolizuje olej? Symbolizuje poznání s porozuměním. Družičky, které se staly rozvážnými, tak ty dovolily, aby byl jejich duchovní olej okořeněn porozuměním, pro Kristovo skutečné jméno. Ten se vylil včera na mysl těch, kdo patří k věrným družičkám. Porozumění způsobuje, že družičky, ty věrné, prohlubují tímto porozuměním svůj vztah s Panem Jehošuou, protože jim to pomáhá nalézt nevěstu, kterou dříve takto nevnímaly.
Jejich láska (emoční) se proměňuje na Agape. Lásku s velkým L, která se nenadýmá, je připravená odpustit. Je uctivá k Otci i Synovi a nevěstu považuje za skutečný dar, protože je potřeba, abychom ji důvěřovali, když nám ukazuje směr. Ne bezmezně. Vše máme zkoumat s Otcovým duchem, ale když je jasné, že už byla zapečetěna, protože to sám nebeský Otec ukáže, mají se jí družičky přidržet.
"Táhni mě s sebou; poběžme. Král mě uvedl do svých vnitřních místností! Mějme přece radost a radujme se v tobě. Zmiňujme se přece o tvých projevech něžnosti více než o víně. Zamilovaly si tě zaslouženě." (Píseň písní 1:4)
Skutečnou Abišag uvedl do svých vnitřních místností král David. Ale jak čteme, neměl s ní žádný fyzický poměr. To se plní i dnes. Pán Jehošua, jako král David, na poslední hodinu pozval svou nevěstu do duchovní vnitřní místnosti, aby se v ní odehrála jakoby svatební hostina. Jsou této duchovní Šulamitce odhaleny záležitosti, které se týkají Nové písně. To vede duchovní Abišag, aby o nich mluvila. O čem se Abišag zmiňuje velmi málo? O víně. O naukách a tradicích, kterými se nechaly ostatní opít. Spíše vše vysvětluje. Toto porozumění družičky, které svůj duchovní olej okořenily porozuměním pro Kristovo jméno, proto si duchovní Abišag zamilovaly.
Proč? Protože Otcův duch jim dovoluje poznat, kým se duchovní Abišag stává. Že to nečiní pro svou vlastní slávu, ale pro toho, kdo ji vyvolil.
"Jsem dívka černá, ale půvabná, jeruzalémské dcery, jako kedarské stany, a přece jako Šalomounova stanová plátna." (Píseň písní 1:5)
Mnozí se na černé ženy dívají s despektem a opovržením, přesto bílé ženy rády vystavují svá těla slunci, aby jejich pokožka ztmavla, protože se cítí více žádané. Protože je to duchovní popis, musíme mu rozumět duchovně.
"Nehleďte na mne, protože jsem snědá, protože mě zahlédlo slunce. Synové mé vlastní matky se na mne rozhněvali; ustanovili mě za hlídačku vinic, ačkoli svou vinici, tu, která byla moje, jsem nehlídala." (Píseň písní 1:6)
Když se podíváme na číslo verše, tak si musíme důkladně rozebrat, co je nám oznamováno a přesně toto se naplnilo a ještě chvíli bude naplňovat. Je to o nedokonalém člověku, jeho vlastnostech. Jednou z charakteristik člověka je jeho náboženství, systém vnímání světa na duchovní rovině. Takže co jsme viděli od 1.tišri 2020?
Symbolické slunce, král Jihu, zvýšilo svůj duchovní žár, aby člověka bylo možno geneticky upravit, aby patřil Satanovi se vším všudy. Různá politická opatření jakoby spalovala symbolickou pokožku duchovní Abišag, protože se jí ztížily podmínky pro její práci. To však zvýšilo její atraktivitu. Proč? Protože duchovní pozemská rodina, její synové, tedy ti, kdo hlásají víno, se podvolili a hlásali, že genová terapie je v pořádku. Dokonce se toho dopustili ti, kdo znají svého Stvořitele jménem. Nerozeznali, co je značkou 6.6.6.. Duchovní Abišag nezbylo nic jiného, než jít na ty jejich vinice a začít oznamovat, že toto je značka 6.6.6.. Tak nemohla pracovat na své vinici, kde své duchovní sourozence povzbuzuje k Lásce a znamenitým skutkům.
Mělo to však jeden pozitivní význam, protože si ty révy z vinic babylonských domů uvědomily, že jej musí opustit. Takže Abišag chránila tyto hrozny, aby je slunce nespálilo, aby se nestaly mrtvou krví a nemělo to hrozno vředy, vnitřní vředy z působení grafenu, který je označováním přijat do krevního řečiště, jak čteme ve Zjevení 16:1-3.
"Pověz mi přece, ty, jehož si zamilovala má duše, kde paseš, kde necháváš uléhat stádo bravu o poledni. Proč jen bych se měla stát podobnou ženě zahalené ve smutku mezi stády tvých společníků?" (Píseň písní 1:7)
Abišag nehledá moudrost u lidí, ale u skutečného pastýře, tím je samotný Pán Jehošua. Uvědomuje si, jak otřesný je stav těch, kdo prohlašují, že jsou společníky Krista, což ji vede k zármutku. Nechce být smutná, když vidí, že to, na co všichni čekali, až se viditelně projeví označování číslem 6.6.6., že se chce radovat, protože den svatby se přiblížil, ale místo porozumění nachází jen to, co nebeský Otec nenávidí, hádky.
Ti co toto dělají, tak ti mají plná ústa toho, jak se znají s jejím milovaným Pastýřem, Panem Jehošuou, kterého nazývají Je-sus (Jehovovo prase – podle latinského významu). To ji skutečně činí sklíčenou.
"Nevíš-li to sama, nejkrásnější mezi ženami, vyjdi si ve stopách stáda bravu a pas svá kůzlata vedle bydlišť pastýřů." (Píseň písní 1:8)
Tento verš mne právě rozplakal. Proč? Protože si pamatuji, co jsem prožíval, jak jsem hledal ty, kdo mají stejného ducha. Nyní chápu že mi takto odpovídal sám Pán, že mi skrze ducha ukazuje svůj brav, abych mohl spolu s nimi pást ovečky (kůzlata), které byly ke mne přiváděny.
"Připodobnil jsem tě ke své klisně ve dvoukolých vozech faraónových, družko moje." (Píseň písní 1:9)
Protože je Abišag duchovně obráceným člověkem směrem k Otci i Kristu, Pán ji přirovnává ke klisně, ušlechtilému zvířeti, jen je symbolem budoucí bitvy, kterou povedou vojska Egypta, to jest světa, jak o nich čteme ve Zjevení 9:13-21. Jsou v jeho očích takové klisny ušlechtilé, protože spálí svým ohněm plevel.
Když si uvědomíme, kdy Šalomoun psal tuto píseň, že se právě politicky oženil se svou první manželkou, která byla Egyptskou princeznou a jak bylo zvykem, dostal od svého tchána egyptské dvoukolé válečné vozy i s koňmi, což byla velká vzácnost a pocta, tak pochopíme, proč byl inspirován k tomuto slovnímu obratu.
"Tvé tváře jsou půvabné mezi pletenci vlasů, tvá šíje ve šňůrce korálků." (Píseň písní 1:10)
Vlasy ženy jsou zde symbolem pokory. Symbolem toho, že duchovní Abišag neusiluje nad nikým panovat, proto ty korálky na krku. Proč tomu máme takto rozumět? Protože tělesné ženy sice říkají, že jejich muž je jejich hlavou, ale ony jsou krkem, který si vynucuje, jak se má hlava otočit. Toto nikdy duchovní Abišag své hlavě, kterou je Kristus, dělat nebude. Proto jí Pán Jehošua říká:
"Uděláme ti zlaté kroužky, spolu se stříbrnými cvočky." (Píseň písní 1:11)
Pán Jehošua mluví v množném čísle, protože mluví ve jménu našeho nebeského Otce, že ji zkrášlí zlatem, přečištěným zlatem a stříbrem, přesně jak to čteme v 1. Korinťanům 3:12 a ve Zjevení 3:18. Proč? Protože musí žít v Satanově světě, aby ji odlišili od zbytku tohoto světa, aby rozvážné panny poznaly, koho si nebeský Otec vyvolil pro svého Syna.
"Dokud je král u svého kulatého stolu, můj vlastní nard vydává své aróma." (Píseň písní 1:12)
Kdy se mát toto vše dít? Na počátku poslední hodiny Osmého krále, který je v moudrosti podoben Šalomounovi. Dokud je u svého kulatého stolu, dokud vládne. Co musela udělat duchovní Abišag? Musela tomuto králi dát pokyn, že jeho královský stůl je připraven, aby jednal v Jehovově jménu a odstranil a zničil duchovní Asýrii a s ní i plevel a také duchovní Babylon. Proto si Abišag tento král zamiluje. Tušili jsme to? Přesto, že jsem to takto nikdy nechápal, bylo mi to Duchem naznačeno, když jsem mu tu zprávu nesl.
To jsem však netušil, že Píseň písní je vlastně o něm.
"Jako váček myrhy je mi můj milý; mezi mými prsy stráví noc." (Píseň písní 1:13)
V jakém duchovním časovém období dne se nyní nacházíme? V hluboké noci, v hluboké temnotě.
Myrha je aromatická směs pryskyřice určitých stromů. Pryskyřice je míza, kterou proudí živiny. U člověka je tou mízou krev a ta pryskyřice symbolizuje Beránkovu krev, kde mezi prsy je umístěno srdce. Abišag má stejnou krev a stejné srdce jako Beránek. Už jsem to vysvětloval zde v jiném článku, že musí být dán věčný život těm, kdo se stali mrtvou krví, jak to čteme ve Zjevení 16:3.
Je to tajemství, které panny špatně chápou, protože přece jsme byli vykoupeni Beránkovou krví. Ale to moře lidstva, které se stalo jakoby mrtvou krví člověka, protože se nechalo lidstvo modifikovat genetickou úpravou, tak tu Beránkovu krev odmítlo. Musí jim být tedy dán jiný věčný život, aby na něj mělo geneticky upravené lidstvo znovu naději, až budou vzkříšeni k soudu spravedlivých a nespravedlivých, jinak by museli tito lidé do gehenny.
"Jako hrozen heny je mi můj milý mezi vinicemi En-Gedi." (Píseň písní 1:14)
Hena je nejstarší přírodní barvivo, kterým se ženy zdobily při zvláštních příležitostech. Není to tetování, které je odporné, protože si tím Satan označuje ty, kdo mu patří a kdo mu odevzdali svou mysl. Hena je ušlechtilá. Patrně byly rudé hrozny v En-Gedě skutečně až téměř černé, tak jako je to u tohoto barviva. Pán Jehošua je ten nejušlechtilejší ze všech Pánů a Králů.
(poznámka – pokud si někdo udělal tetování, protože neznal nebeského Otce, měl by vzhledem k této záležitosti činit pokání, protože je psáno:
"A na těle si neuděláte řezné rány kvůli duši, která skonala, a nebudete si na sobě dělat tetování. Já jsem Jehova." (Leviticus/3. Mojžíšova 19:28)
Myslel jsem, že všichni rozumí, proč jsem to napsal. Pokud chápeme čeho chce Otec dosáhnout pokáním, že chce naši změnu uvažování, tak když je jí dosaženo a máme vztah k Otci i ke Kristu, pak by nás tato slova neměla znepokojovat. Hřích byl přikryt.)
"Pohleď, jsi krásná, družko moje. Pohleď, jsi krásná. Tvé oči jsou holubičí." (Píseň písní 1:15)
Holubice symbolizuje důvěru a pokoru. Proto oči, protože se musíme pokořit a musíme plně důvěřovat, jak Otci, tak Kristu. Musíme jít vírou, která má duchovní zrak.
"Pohleď, jsi krásný, můj milý, také příjemný. I naše pohovka je z listí. Trámy našeho velkolepého domu jsou cedry, náš krov jalovce." (Píseň písní 1:16,17)
Čím je tvořen olivovník? Listy, ratolestmi, kmenem a korunou, jenž je pevně zakořeněn. Takže to listí je symbolem, protože dovoluje stromům dýchat. Tento zahradní olivovník není tvořen jen obyčejným dřevem, ale vzácným dřevem, podobným cedrům a jalovcům, protože jalovec je pružný. Dokáže se přizpůsobit. Duchovní Šulamitka se stále přizpůsobuje novým a novým věcem, když přichází porozumění.
Abychom tyto duchovní myšlenky správně vstřebali, budu pokračovat až v dalším článku. Ptejme se nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha, ve jménu Pána Jehošuy Krista, zda vidím správně duchovním zrakem, zda mi byla dána skutečně moudrost ze shora. Pokud ano, čest a chvála patří Tomu, kdo ji dal. Pokud nám toto Duch nepotvrdí, pak nemá význam mne dále sledovat.
Kéž je to nebeský Otec, který nás vyučuje svým Svatým duchem, ne člověk, který je jen prach na misce Božích vah.
Váš bratr a Pánův otrok Igi.
Igor Zemánek
izbible@seznam.cz
článek k dispozici na mateřském webu zde