Dřívější existence Syna Božího

BOHOVÉ - JEHOVAH a JEHOŠUA

Byl Kristus v nebesích s Otcem jako duchovní bytost dříve, než přišel na zem v těle?

Toto téma je mezi věřícími hodně diskutováno a předmětem až bratrovražedných sporů. Abychom se dokázali nad touto otázkou zamyslet, musím dopředu upozornit, že texty Písma, které budeme zkoumat musí být myšlenkově v souladu od počátku věků, přes dobu Kristova života, až po Janem zapsané Zjevení. Nebudeme se zabývat světskou filozofií, ani výklady člověka, protože tyto výklady jsou/mohou být tělesné.

Čím argumentuje strana věřící, že "Kristus se narodil jako člověk, kterého Bůh od počátku vedl a ochraňoval. Během života na zemi dosáhl bezhříšného stavu a svou obětí byl Bohem za jeho pozemskou službu korunován slávou a umístěn do postavení druhého po pravici Boha JeHoVah." O které texty se například toto porozumění opírá?

Židům 5:5-10: "Tak ani Kristus neoslavil sám sebe, když se stal veleknězem, neboť ho jím učinil ten, který mu řekl: 'Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.' A na jiném místě říká: `Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.´ Jehošua za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel. Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy, když ho Bůh prohlásil veleknězem podle řádu Melchisedechova."

Rozeberme si to. Kdo byl Melchisedech?

Genesis 14:18-20: "Melchisedech, král Sálemu, který byl knězem Nejvyššího Boha, přinesl chléb a víno a požehnal mu těmito slovy: "Požehnán buď Abram od Nejvyššího Boha, Stvořitele nebe i země! Požehnán buď Nejvyšší Bůh, jenž ti tvé nepřátele vydal do rukou!" Abram mu tehdy ze všeho dal desátek."

Byl králem i veleknězem v jedné osobě. Když se Abram (později přejmenován na Abraham) vracel ze země, kde vedl boj, vyšel mu vstříc člověk, který se mu představil jako Melchisedech ze země/království Salem (Šalém = pokojný). Co je na tom pozoruhodné je to, že mu na přivítanou přinesl chléb a víno, dva symboly znázorňující později Kristovo tělo a krev. Král Salemu se stal předobrazem krále pokoje a spravedlnosti Jehošuy Krista. Byl to symbol s hlubším podtextem. Co o Melchisedechovi píše apoštol Pavel dále?

Židům 7:1-7: "Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, když se vracel po vítězství nad králi. Požehnal mu a Abraham mu z veškeré kořisti dal desátý díl. Jméno Melchisedech se vykládá jako král spravedlnosti, král Sálemu pak znamená král pokoje. Je bez otce, bez matky, bez předků, jeho dny nemají počátek a jeho život je bez konce. A tak podoben Synu Božímu zůstává knězem navždy. Hleďte, jak vznešený je ten, jemuž sám praotec Abraham dal jako desátek nejlepší část své kořisti. Levité, pověření kněžskou službou, mají podle zákona příkaz brát desátky od Božího lidu, to jest od svých bratří, ačkoli všichni pocházejí z Abrahamova rodu. Od Abrahama však dostal desátek ten, který nepocházel z rodu Levi, a Abraham, který měl zaslíbení, přijal od něho požehnání. A není sporu, že větší žehná menšímu."

Pavel nám vysvětluje, že Melchisedech nemá otce, matku, předky, jeho život nemá počátek a je bez konce. Jak si toto všechno spojit, abychom porozuměli? Měl Melchisedech otce a matku? Jistě, jinak by se nenarodil. Má počátek? Ano, narodil se jako každý člověk. Nezemřel, nemá konec? Zemřel jako každý člověk, takže má konec. Vše je myšleno obrazně, duchovně z pohledu a ve vztahu k Abramovi. Král pokoje, nebo-li král Salemu a velekněz v osobě Melchisedecha se stal předobrazem Krista. Tím, že se psalo o Melchisedechovi jako o někom, kdo nemá počátek ani konec bylo proto, protože se objevil před Abramem a byl již služebníkem Boha JeHoVah, již ho uctíval. Sám se tím Abramovi svěřil. Byl dokonce v tu chvíli větším, než Abram! Máme důkaz? Ano, čteme to v sedmém verši výše, "A není sporu, že větší (Melchisedech), žehná menšímu (Abramovi)." Byl totiž král i velekněz v jedné osobě, což Abram nebyl. O Melchisedechovi Abram nikdy předtím neslyšel, neměl pro něj tedy žádný počátek a vzhledem k tomu, že se jejich cesty rozdělily, neměl pro Abrama ani konec. Pocházel z místa jménem Salem, což znamená pokoj. Z tohoto slovního spojení, vznikl později název města Jeruzalém, Jeru-salem = město pokoje. Podle některých historiků byl Jeruzalém vybudován právě na místě, z něhož Malchisedech pocházel, tedy na Salemu. Ale zpět. Jehošua má v tomto smyslu stejné postavení. Je veleknězem a králem, jehož původ je opředen tajemstvím, nemá otce ani matku, protože je zplozen Bohem, svým Otcem. Kde to čteme?

Židům 5:5: "Tak ani Kristus si nepřisvojil slávu velekněze sám, ale dal mu ji ten, který řekl: `Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil."

Co znamená slovo zplodit? Abychom byli úplně přesní, tak to znamená dát vzniknout. Když plodíme děti, dáváme vzniknout novému životu, novému jedinci. Stejně je to s Kristem, Otec mu dal nesmrtelnost a vzniklo nové postavení, jaké do té doby neexistovalo pro nikoho, kdo byl stvořen. Všichni v nebi jsou obdařeni věčným životem i lidé, až získají věčný život, budou moci sice žít stále, ale nebudou mít nesmrtelnost. Důkazem pro ty nebeské je samotný Satan, který ač žil v nebi, a do dnes žije, tak jeho konec nastane, až bude uvržen do hořícího jezera, což znamená konečnou smrt a úplné zničení bez možnosti návratu. Nikdo tedy nemá nesmrtelnost, pouze Bůh a Kristus, kterému ji dal jeho Otec a tím ho zplodil k nové existenci, která je pro Krista novým životem v Boží slávě. Stal se prvním ovocem.

Nutnost velekněze v nebi nastala až během Kristovy pozemské služby. Podobně jako měli Židé své velekněze, i na Nové zemi budou lidé, kteří byli zapsáni v knize života, potřebovat Krista, jako krále a velekněze. Svatí, jako jeho spoluvládci a spolusoudci, se budou na vládě podílet. Jejich životní zkušenosti budou sloužit k tomu, aby měli pochopení pro Boží lid, který přejde přes Armagedon a bude tvořit nové obyvatele země.

Židům 5:8-9: "Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy."

Kristův původ v nebi?

Jan 1:1-3: "Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je."

Jan 1:14: "A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy."

Kde je identifikováno "SLOVO" v Bibli?

Zjevení Janovo 19:13-16: "Je oblečen (Kristus) do pláště zbroceného krví a jeho jméno je SLOVO Boží. A vojska, která jsou v nebi, jela za ním na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu. Z jeho úst vychází veliký ostrý meč, aby jím bil národy; bude je pást železnou berlou. On bude šlapat lis vína planoucího hněvu Všemohoucího Boha. Na plášti a na svém boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů."

"SLOVO" je mnohými věřícími chápáno jako "Boží pokyn", kdy skrze tento pokyn (SLOVO) byl stvořen Kristus. Tento pokyn je u Boha a tento pokyn (SLOVO) je zplozeným Bohem z vůle Otcovy. Chápou to jako personifikaci Božího záměru, odvěkého plánu, který se zrodil v Boží mysli a zhmotnil se v Kristu, když byl jako Boží záměr narozen v těle ve svém čase.

Ze Zjevení citovaného výše vidíme, že SLOVO je jedno z Kristových jmen. Nejedná se o plán, ale o metaforu osoby Krista, který jako prvorozený Syn, a tedy i bůh, byl po boku svého Boha Otce a který přišel na zem, jako obraz Boha a jeho mluvčí. Kristus byl Božím mluvčím a vykonavatelem Boží vůle už v době své dřívější existence (pre-existence). To si vysvětlíme později.

Filipanům 2:5-8 (CSP): "Mějte tedy v sobě to smýšlení, které bylo i v Kristu Jehošuovi. Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal v podobě člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži."

"Ačkoli byl ve způsobu Božím", nebo-li Boží podobě, "nelpěl na tom, že je roven Bohu," nebo-li nebyl jako satan, aby si přisvojoval vyšší roli, než věděl jakou vedle Boha má, "sám sebe zmařil", nebo-li opustil své božské postavení v nebi, "vzal na sebe způsob otroka", nebo-li ujal se dobrovolně role nejmenšího a stal se podobný(m) hříšníkům – lidem. Svým životem v lidské podobě dokázal poslušností a pokorou čelit i smrti.

Koloským 1:15-18: "On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá, on jest hlavou těla – totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých – takže je to on, jenž má prvenství ve všem."

První ve všem? V čem všem? První, koho stvořil samotný Bůh. Skrze "něho" vznikly trůny v nebesích i na zemi, panstva, vlády, mocnosti. Je tvůrcem struktury vedení podle hlavy. On je důvodem, proč Bůh jako Stvořitel působil, aby se staly věci, na kterých spolupracovali již společně. Jediný, kdo je první všeho stvořeného je Kristus sám. Jeho jméno ale nebylo v nebi známo jako Kristus (Pomazaný), tím se stal, až přišel na zem v těle, kam ho poslal jeho Otec, včetně historické paměti. Ke komu mluvil Bůh, když tvořil člověka?

Genesis 1:26-27: "Tehdy Bůh řekl: "Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi." Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je."

Učiňme člověka k "našemu" obrazu? Bůh zde potvrzuje podobu svého Syna se Sebou. Nikdo další není v písmu popsán, jako obraz Boha, pouze jeden z nebeských synů. Proč můžeme věřit, že se identifikoval právě s budoucím Kristem? Protože vše ostatní bylo přeci stvořeno skrze Syna. Nikdo další s nimi u tohoto momentu nebyl. Vše bylo stvořeno pro něho a skrze něho.

Že je to tak se dozvíme v následujících odstavcích. Zamyslíme se nad Jehošuovou znalostí poměrů v nebi, které by nevěděl, kdyby v nebi skutečně nebyl. Byl to právě Kristus, kdo přinesl informace o svém původu a kdo řekl, "jak vám mám něco říkat o věcech nebeských, když nechápete věci pozemské"

Jan 3:12: "Když jsem vám pověděl věci pozemské, a nevěříte, jak uvěříte, povím-li vám věci nebeské?"

O Kristově místě v nebi psal apoštol Jan. Janovo evangelium je odlišné od tří evangelií jeho bratrů v Kristu a zahrnuje nejvíce originálních informací o životě Božího syna. Bez svědectví Jana, bychom dostali neúplný obraz Kristovy služby a jeho původu. Apoštol Jan byl pověřen sepsáním Zjevení, nejtajemnější knihy Bible, která se týká Času konce tohoto věku. Co zapsal Jan, co o sobě řekl Kristus:

Jan 3:16: "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný."

Jak mohl Jan říci, že Bůh poslal svého "JEDINÉHO" syna? Copak neměl více synů? Samozřejmě, že měl, všichni nebeští synové jsou považováni za boží syny. A co Adam, ten byl přeci také Božím synem, proč ho Jan nejmenoval jako prvního a Krista jako druhého? Protože jeden je ten nebeský a druhý ten pozemský. Kristus je znám také jako druhý Adam, proto nemůže být počítán jako první pozemský syn, ale jako první nebeský syn.

Žalmy 82:6: "Ano, řekl jsem: Vy jste bohové, všichni jste Nejvyššího synové.

Job 1:6: "Nastal pak den, kdy přišli synové Boží, aby předstoupili před Boha; přišel mezi ně i satan."

Jen JEDINÝ syn, je stvořen přímo z vůle Otcovy, jako ten první, na kterém nemohl mít podíl nikdo jiný. To odpovídá tomu, že Bůh tvořil pro něho a skrze něho, když už byl existující, prvorozený v nebesích a stal se důvodem, původcem všeho dalšího tvoření Otce. Další architektura všeho stvořeného byla už společným dílem. Proto byl Kristus zodpovědný za toto stvoření a stal se průvodcem lidí, když selhali v zahradě Eden Adam s Evou. Kristus jako jediný syn stvořený Bohem, mohl vyvážit Adamovo selhání, jakožto pozemského Božího syna. Aby to odpovídalo zákonu "oko za oko, zub za zub", nemohl se obětovat, co by nebeský Boží syn, protože vše, co je nebeské, převyšuje pozemské. I ten nejmenší v nebesích je větší, než ten největší pozemský.

Matouš 11:11: "Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on."

Bylo nutné, aby se objevil na zemi, jako pozemský Boží syn, jehož Otcem byl Bůh, stejně jako v případě Adama.

Kristus, když si uvědomil, jako malý chlapec, svou nebeskou preexistenci, začal si vybavovat věci nebeské, které prožil se svým Otcem, přiznal, že má své anděly, že v nebesích je mnoho příbytků pro jeho následovníky. Rozmlouval s rabíny a staršími znalci Písma už ve dvanácti letech, kdy se ztratil rodičům v Jeruzalémě a po tři dny s nimi mluvil tak, že žasli nad jeho věděním. Toto vědění nevstřebal během sezení v synagóze, když doprovázel své rodiče, přesto zcela běžně citoval z Písma. Neměl k dispozici svaté písemnosti, byly pro něj, jako dítěte, nepřístupné. To také neodpovídá teorii mnoha věřících, že nabyl všechno duchovní vědomí až když byl v pustině po čtyřicet dní, než započal svou pozemskou službu (misi). Vše si vybavoval od útlého mládí. Nikde v písmu není vysvětleno, jak jinak by se naučil o poměrech v nebi, kde nabral všechno, co věděl, že by ho vyučil Otec jakkoli jinak, než jak řekl on sám, že se to naučil od Otce, když byl v nebi. To nejde "obkecat", aniž bychom nespekulovali.

To, co je do tohoto místa napsáno, odpovídá písmu, všem zde citovaným textům, není potřeba k ničemu vytvářet nějakou filozofii, přimýšlet démonské konstrukce odtržené od Písma, odpovídá to logice a smyslu stvoření a stvořeného. Kristus se vyjadřoval přesně tam, kde chtěl, abychom pochopili jeho slovo, jeho význam. Nevytvářel jinotaje a dvojsmysly a pokud mluvil v podobenstvích, vždy je popsal a vyložil. Chtěl, aby byl pochopen.

Pokud začneme ohýbat písmo, pro nějakou tělesnou filozofii, nejdeme Boží cestou poznání, ale satanovým svodem.

Jan Křtitel řekl – Jan 1:29-30: "Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já."

Někteří věřící říkají, že byl Kristus v Božím plánu dříve, než Jan Křtitel. Tak si máme tento Janův výrok vyložit. Copak, se může někdo dostat do Boží mysli a říkat, co si Bůh myslí? Není to ohýbání k nějaké filozofii? Jan mluvil z Ducha, bez jinotajů, řekl to tak, aby byl pochopen každým, kdo byl přítomen.

Pavel vysvětluje v 1. Korinťanům 2:16: "Vždyť kdo poznal Jehovovu mysl, aby ho poučoval? Ale my máme Kristovu mysl."

Jan Křtitel – Jan 3:31-32: "Kdo pochází ze země, náleží zemi a mluví o pozemských věcech. Kdo přichází z nebe je nade všecky, svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá."

Slova Jana Křtitele o zkušenostech s věcmi nebeskými. Ten, kdo předkládá to, co viděl v nebi, je pro pozemské obyvatele těžko uchopitelné. Nemá k tomu ihned důvěru, protože nikdo, kromě Krista z nebe nepřišel, aby o věcech nebeských svědčil. Proto zkušenost s Kristem a jeho svědectvím zní neuvěřitelně. Nikodém, který mluvil s Jehošuou o znovuzrození, dlouho nechápal o čem Kristus mluví, když mu řekl, že se musíme narodit znovu, abychom získali duchovní tělo. Kristus Nikodémovi řekl:

Jan 3:6-13: "Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha." Nikodém se ho otázal: "Jak se to může stát?" Jehošua mu řekl: "Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte. Jestliže nevěříte, když jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka."

Poslední věta "nikdo nevstoupil, leč ten, který sestoupil". Je to pravda? Vždyť andělé kolikrát v minulosti sestoupili a zhmotnili se, aby nám předali poselství. Ale nikdo z andělů se nestal člověkem! Nikdo nezmařil sám sebe z božského postavení a nestal se otrokem! Jen Kristus, který dostal od Otce jméno, v němž je záchrana, tím jménem je Jehošua (JeHoVah zachraňuje). Jediný, kdo může odpouštět hříchy. Jak ho za to Židé naháněli, že si dovolil odpouštět hříchy! Všichni do jednoho věděli, že to může pouze Bůh! Nebo snad ne? Který z andělů trestal za hřích?

Exodus 23:20-23: "Hle, posílám před tebou anděla, aby tě opatroval na cestě a přivedl tě na místo, které jsem připravil. Měj ho ve vážnosti a poslouchej ho, nepopouzej ho. Neodpustí totiž vaše provinění (hříchy) – vždyť v něm přebývá mé jméno! Budeš-li jej však opravdu poslouchat a činit vše, co říkám, budu nepřítelem tvých nepřátel a protivníkem tvých protivníků. Můj anděl půjde před tebou…"

Máme zde anděla, který měl ochraňovat Boží lid, v jeho jménu je obsaženo Boží jméno, měl pravomoc neodpustit hříchy. Žádný další anděl tuto moc od Boha nemá. Vidíme tu jasnou spojitost s Kristem.

Izraelity, dnes všeobecně vnímané jako Židy, během cesty do zaslíbené země doprovázel anděl v oblakovém sloupu, který byl poslán od Boha a chránil je.

Exodus 13:21: "A JeHoVah šel před nimi v oblačném sloupu za dne, aby je vedl cestou, a v ohnivém sloupu za noci, aby jim dával světlo k chůzi za dne a za noci. 22 Oblačný sloup neodstupoval od lidu za dne ani ohnivý sloup za noci."

Exodus 14:19: "Potom se anděl pravého Boha, který šel před izraelským táborem, vzdálil a šel k jejich zadnímu voji, a oblačný sloup se vzdálil od jejich předvoje a postavil se za nimi."

Vysvětlení k andělovi, který doprovázel Boží lid dal apoštol Pavel.

1. Korintským 10:1-4 (EP): "Chtěl bych vám připomenout, bratří, že naši praotcové byli všichni pod oblakovým sloupem, všichni prošli mořem, všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem, všichni jedli týž duchovní pokrm a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus."

To samé ještě z jiného překladu:

1. Korintským 10:1-4 (PNS): "Nechci, bratři, abyste byli v nevědomosti o tom, že naši praotcové byli všichni pod oblakem a všichni prošli mořem a všichni byli pokřtěni v Mojžíše prostřednictvím oblaku a moře; a všichni jedli týž duchovní pokrm a všichni pili týž duchovní nápoj. Pili totiž z duchovní skály, která je následovala, a ta skála znamenala Krista."

Někteří věřící uvádí, že Kristem (Pomazaným) není myšlen samotný Kristus, ale Mojžíš. Že tento výraz znamená pomazaného Mojžíše. Hebrejština nepoužívala velká a malá písmena, proto výraz Kristus není myšlen na Jehošuu, ale pouze jako výraz označující Mojžíše, jakožto Božího pomazaného. Je to ale nedostatečný výklad a vysvětlíme si proč. Všechny překlady uvádí Krista, nikoliv slovo pomazaný. Co o sobě řekl Kristus?

Jan 6:55: "Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj."

Římanům 9:33: "jak je psáno: ,Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben.'"

Apoštol Pavel chtěl připodobnit situaci, která se stala při záchraně Božího lidu s Kristem. Kristus je pravý duchovní pokrm, pravý duchovní nápoj a duchovní skálou, na které stavíme svou víru. Po celou dobu, kdy byl Boží lid veden Bohem JeHoVou, byl neustále nablízku jeho Boží syn. Anděl byl v oblakovém sloupu, byl s nimi, když promlouval s Mojžíšem v ohnivém keři než se Mojžíš vydal do Egypta osvobodit Jehovův lid, byl také blízko, když Bůh vedl svůj lid do zaslíbené země.

Exodus 23:20-21: "Hle, posílám před tebou anděla, aby tě opatroval na cestě a přivedl tě na místo, které jsem připravil. Měj ho ve vážnosti a poslouchej ho, nepopouzej ho. Neodpustí totiž vaše provinění – vždyť v něm přebývá mé jméno!"

Boží lid byl duchovně veden Bohem JeHoVah a v zastoupení také andělem v němž přebývalo Boží jméno.Pojďme ještě hlouběji. Význam jména Mojžíš je v překladu do češtiny "Z vody vytažený". Všichni, kdo prošli mořem, byli Boží mocí vytaženi z vody, stejně jako kdysi Mojžíš. Byli tak zachráněni a pokřtěni do Mojžíše, skrze moře a Božího syna z oblaku. Moře se rozdělilo a vzdouvalo díky Boží moci a jeho Syn v oblakovém sloupu je ochraňoval. Dokonce se podílel na boji proti faraónovi tím, že brzdil jeho armádu, zpomaloval její postup.

Arch anděl

Již od počátku měl Bůh plán, jak bude jednat, když selže v lidech jejich víra (důvěra). Více o tomto tématu zde.

Jeho první stvořený Syn byl ten duchovní, nebeský. Byl nejstarším duchovním tvorem. Nebeští synové jsou andělé (anděl = posel), jsou tak označeni, protože slouží jako poslové zpráv a vykonavatelé Boží moci. Ten nejstarší je tedy archandělem nebo-li nejstarším z Božích synů, kterého stvořil přímo JeHoVah, jeho Otec. Další anděly, obyvatele nebes, již stvořili Otec a Syn společně.

Písmo mluví pouze o jednom archandělovi. Logicky by měl být pouze jeden, ten první, nejstarší. V apokryfní knize Henoch se sice dozvídáme o dalších archandělech a mnohé církve z této knihy čerpají, ale kniha Henoch nepatří do Bible a osobně ji vnímám jako satanovo dílo, sloužící ke zmatení lidí.

Nejstarší anděl v nebi je znám jako archanděl Michael. Význam jeho jména je "Bohu podobný" nebo "Kdo je jako Bůh?". O archandělovi píše prorok Daniel a Jan ve Zjevení. Oba pisatelé píšou o Času konce, knihy jsou spolu provázané.

Porovnejme dva popisy.

Zjevení 1:13-18: "a uprostřed svícnů někoho podobného synu člověka, jenž byl oblečen oděvem, který sahal až k nohám, a byl na prsou přepásán zlatým pásem. Kromě toho jeho hlava a vlasy byly bílé jako bílá vlna, jako sníh, a jeho oči jako ohnivý plamen; a jeho nohy byly jako čistá měď, když žhne v peci; a jeho hlas byl jako zvuk mnoha vod. A měl v pravici sedm hvězd a z úst mu vyčníval ostrý, dlouhý dvojsečný meč a jeho vzezření bylo jako slunce, když září ve své síle. A když jsem ho viděl, padl jsem jako mrtvý k jeho nohám. A vložil na mne pravici a řekl: Neboj se. Já jsem ten První a ten Poslední a ten živý; a zemřel jsem, ale pohleď, žiji po celou věčnost a mám klíče smrti a hádu."

Daniel 10:5-9: "také jsem pozvedl oči a viděl, a byl tu jistý muž oblečený v plátně, s boky přepásanými ufazským zlatem. A jeho tělo se podobalo chryzolitu a jeho obličej vypadal jako blesk a jeho oči jako ohnivé pochodně, a jeho paže a místo jeho nohou se podobaly pohledu na nablýskanou měď, a zvuk jeho slov se podobal zvuku zástupu. A ten zjev jsem viděl jen já sám, Daniel; ale muži, kteří byli se mnou, ti ten zjev neviděli. Padlo však na ně veliké chvění, takže se rozběhli pryč a poschovávali se. A já já jsem zůstal sám, takže jsem viděl ten velký zjev. A nezůstala ve mně žádná síla a má vlastní důstojnost se ve mně změnila ke zhoubě, a neuchoval jsem si žádnou sílu. A uslyšel jsem zvuk jeho slov; a zatímco jsem slyšel zvuk jeho slov, jsem také tvrdě spal na svém obličeji, obličejem k zemi."

Ze Zjevení jasně vyplývá, že postavu, kterou popsal Jan ve vidění je Jehošua Kristus. Tato postava je téměř stejně popsaná prorokem Danielem. Jak Jan, tak Daniel při pohledu na postavu přichází o vnitřní sílu a padají na zem. Daniel viděl postavu muže, kterého viděl pouze on sám, na muže, kteří byli s ním padla tíseň a ze strachu se rozutekli. Jistou podobnost zažil i apoštol Pavel, když se mu zjevil Kristus, aby ho povolal ke službě Bohu, lidé, co byli v tu chvíli s ním, nikoho neviděli (Skutky 9. kapitola). Tehdy Kristus Pavla oslovil, ten před ním padl na zem, nakonec ho oslepil a poslal za učedníkem Ananiášem do Damašku. Pavel byl pak tak touto událostí zasažen, že nastalo jeho celkové obrácení z Kristova pronásledovatele, na Kristova otroka.

Danielovi se postava, která s ním rozmlouvala během jeho vidění, nepředstavila, pouze řekla, že je vyslancem Boha. Pozorným čtením této kapitoly dojdeme k závěru, že Daniel viděl ve vidění Michaela, ale rozmlouval s jinou osobou (andělem), která ho posilovala. Vidět totiž nejsilnějšího anděla, který byl velitelem Jehovových vojsk, nejen zbaví síly, ale lidé, kteří s ním přišli do kontaktu, povstali na svaté půdě, jak čteme dále:

Exodus 3:2-5: "Vtom se mu v ohnivém plameni z prostředku keře ukázal Jehovův anděl. Mojžíš se podíval a hle, keř planul ohněm, ale nebyl stravován. Řekl si tedy: "Musím tam přece jít, abych viděl tu velikou podívanou – jak to, že ten keř neshoří!" Když JeHoVah viděl, že se Mojžíš přichází podívat, zavolal na něj Bůh z prostředku keře: "Mojžíši! Mojžíši!" "Zde jsem," odpověděl Mojžíš. Na to mu řekl: "Nepřibližuj se! Zuj si obuv z nohou, neboť místo, na němž stojíš, je svatá půda."

Jozue 5:13-15: "Když byl Jozue u Jericha, rozhlédl se, a hle, naproti němu stojí muž a má v ruce tasený meč. Jozue šel k němu a zeptal se ho: "Patříš k nám nebo k našim protivníkům?" Odvětil: "Nikoli. Jsem velitel Jehovova zástupu, právě jsem přišel." I padl Jozue tváří k zemi, klaněl se a otázal se: "Jaký rozkaz má můj pán pro svého služebníka?" Velitel Jehovova zástupu Jozuovi odpověděl: "Zuj si z nohou opánky, neboť místo, na němž stojíš, je svaté." A Jozue tak učinil."

Dva případy, kdy se Mojžíš a Jozue dostali do blízkého kontaktu s významným andělem. Jozuovi se dokonce představil jako velitel Jehovova zástupu, nebo-li armády andělů. Toto postavení měl v nebi pouze archanděl Michael. V obou případech si museli oba pánové zout obuv. Když přišel do kontaktu s lidmi níže postavený anděl Gabriel, nebo jiný anděl, nikdo se nemusel zout. Pouze jeden z Božích synů byl považován za Božího anděla hodného cti a velké slávy.

Jan 17:5: "Otče, nyní mě tedy oslav vedle sebe slávou, kterou jsem měl vedle tebe, dříve než byl svět."

Odkud to Kristus věděl, kdyby to sám nezažil?

Jan 14:2: "V domě mého Otce jsou mnohé příbytky. Kdyby nebyly, řekl bych vám to. Neboť vám jdu připravit místo."

Stejná otázka, aby mohl prohlásit výše uvedená slova, musel být osobně přítomen v nebi.

Marek 13:32: "O tom dni či hodině nikdo neví, ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec."

Od koho měl tuto informaci?

Jan 8:42: "Jehošua jim řekl: "Kdyby byl Bůh váš Otec, milovali byste mě, neboť z Boha jsem vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mne poslal."

Z Boha vyšel, nebo-li z Boha byl zrozen a od Boha přišel. Když někdo přichází, tak musí odněkud vyjít.

Jan 8:56: "Váš otec Abraham zajásal, že mohl uvidět můj den; uviděl jej a zaradoval se."

Kristus byl u toho?

Jan 14:23: "Jehošua mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek."

Nic podobného do té doby neexistovalo. Bůh byl vždy přítomen pouze zprostředkovaně skrze kněze. V nejsvětější, kam nikdo nemohl, jen velekněz, byl Bůh přítomen jako věčné světlo mezi dvěma cherubíny, umístěnými na slitovnici archy smlouvy. Kristus spolu s Otcem přišli s revoluční myšlenkou a novým, individuálním přístupem. Roztržením chrámové opony v chrámu, po Kristově smrti, byl umožněn přístup k Bohu a modlitby se staly individuálními, pro každého věřícího. Vždy však pronášíme modlitbu k Bohu skrze nebeského velekněze Jehošuu Krista. On je naším přímluvcem u Otce.

Jan 14:26: "Ale Zastánce, duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl."

Boží svatý Duch se stal novým pomocníkem. Ne, že by před tím neexistoval, ale zmocňoval výhradně velekněze, pomazané krále, proroky. Nyní dal svatého Ducha Otec i Syn komukoliv, koho ze své vůle pověřili k vykonání Božího díla a Božích záměrů. V prvním století byl vylit tzv. jarní déšť, který urychlil významným způsobem vydávání svědectví, že mohl apoštol Pavel prohlásit, že bylo svědectví dáno na vědomí všem lidem, po celém světě. I v dnešní době očekáváme mocné vylití Božího Ducha.

Určitě by se daly popsat další události, které s božstvím Krista a jeho pre-existencí souvisí. Na mateřském webu můžete pod článkem v diskusi přispět svým názorem. Dobrým sumářem textů vztahujících se k Jehošuově domově v nebi, je práce naší sestry Elišky. Snad se nebude hněvat, když sestru zde uvádím a dávám odkaz na její stránky o Bohu a Kristu (odkaz zde). Jsou velmi poučné, textově podložené a spojené s tématy, které by měl každý věřící prozkoumat.

Věřím, že tento článek pomůže pochopit, jak je důležité písmo studovat do hloubky. Písmo je provázané, víceúrovňově zapsané, poučné, místy tajemné až vzrušující a podněcující lidskou zvědavost. Bible je dopisem od Boha JeHoVah. Jeho vůlí je, abychom přišli k poznání pravdy, přesnému poznání pravdy. Kristus často říkal "v pravdě, v pravdě vám říkám". Nebyly to prázdné fráze, ale hluboké uznání důležitosti držet se za každou cenu pravdivého Božího sdělení. Pravda poráží každou lež, sám Kristus je ve Zjevení vyobrazen tak, že mu jde z úst dvojsečný meč, který rozbíjí jakoukoliv lež. Pokud budeme o pravdu usilovat, Bůh s Kristem nás podpoří a budeme mluvit pravdu se smělostí. Pravda je přirovnávána k čisté vodě, která dává věčný život. Zdrojem této vody je Kristus. Všichni proto spějme k pravdě a oblékněme se do Krista.

Kristus jako Boží syn, který doprovázel člověka během lidských dějin, bude tím nejlepším a nejspravedlivějším králem a veleknězem. Jeho pobyt v těle mu dává dokonalost, kterou nyní jako Boží vyvolený Král a soudce použije, aby po jeho tisícileté vládě přivedl lidstvo s pochopením, milosrdenstvím a moudrostí k soudu po vzkříšení spravedlivých a nespravedlivých. Po odstranění bezbožných pak předá vládu zpět svému Otci. Nakonec bude přemožena i smrt.

1. Korinťanům 15:20-28: "Kristus však byl vzbuzen z mrtvých, první ovoce z těch, kteří usnuli ve smrti. Poněvadž je totiž smrt skrze člověka, vzkříšení mrtvých je také skrze člověka. Vždyť právě jako v Adamovi všichni umírají, tak i v Kristu budou všichni oživeni. Ale každý ve svém vlastním pořadí: Kristus, první ovoce, potom ti, kteří patří Kristu během jeho přítomnosti. Potom konec, až předá království svému BOHU a OTCI, když přivede vniveč všechnu vládu a všechnu autoritu a moc. Musí totiž kralovat, dokud mu BŮH nepoloží všechny nepřátele pod nohy. Jako poslední nepřítel má být přivedena vniveč smrt. BŮH totiž mu všechno podřídil pod nohy. Ale když říká, že všechno bylo podřízeno, je zřejmé, že s výjimkou TOHO, kdo mu všechno podřídil. Ale až mu bude podřízeno všechno, potom se také sám Syn podřídí TOMU, KDO mu podřídil všechno, aby BŮH byl každému vším."

Žijeme na prahu doby, ve které si přáli žít všichni upřímní věřící v historii. Celosvětové události ukazují, že se nacházíme v čase konce. Mnoho z proroctví pro tuto dobu již proběhlo, některá se právě dějí a některá máme ještě před sebou. Buďme bdělí a v každé době úpěnlivě prosme našeho nebeského Otce JeHoVah Boha, skrze jeho syna Jehošuu Krista, abychom byli zahrnuti v jejich plánu pro přežití. Je mnoho, kdo si myslí, že mají spasení "v kapse". Je to troufalé, když si vzpomeneme na Kristovo "odejděte ode mne, vy kteří činíte nepravost, nikdy jsem vás neznal"!!! Je nutná střízlivost, velikášské, sebevědomé prohlášení vybízejí k Pavlovým slovům "aby ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby neupadl"! Nebo Kristova slova:

Lukáš 6:25: "Běda vám, kteří jste nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se teď smějete, neboť budete truchlit a naříkat."

Pavlova slova:

1. Korinťanům: "Jste již nasyceni? Jste již tedy bohatí? Kralujete již bez nás? A vskutku si přeji, abyste již kralovali, abychom i my mohli kralovat s vámi."

Všichni si přejeme být v souladu s Bohem a Kristem. Bůh nikdy nezapomene na naši práci, kterou pro něj vykonáme. Povzbuzujme se tedy a podpírejme slabé, abychom všichni dokráčeli do Nového světa, kde bude vládnout spravedlnost.

Ať je oslaven náš Bůh, jehož jméno je JeHoVah. Význam tohoto jména je "Působí, aby se stalo", nebo zkráceně "Staň se"! Význam jména Jehošua je "Působí, aby se stalo (staň se) zachraňuje". Jak příhodné a trefné spojení (více zde).

Ezekiel 36:23: "A jistě posvětím své velké jméno, které bylo znesvěcováno mezi národy, které jste znesvětili v jejich středu; a národy budou muset poznat, že já jsem Jehova, je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, až se mezi vámi posvětím před jejich očima."

Posvěť své jméno, náš nebeský Otče, my k tomu jistě přispějeme svým dílem.

Bůh JeHoVa a Jehošua Kristus, ať jsou v nás přítomni a konají své dílo. S úctou prosím za nás za všechny. Amen.

Váš bratr Martin

Martin Maleňák

Martin12@centrum.cz

> zpět do sekce <