Bratři a sestry...

VÝZVY!

Bratři a sestry.

  Mnozí z nás, kteří sloužíme a uctíváme našeho Boha, Stvořitele a Otce jménem Jehovah, si občas položíme otázku, zda-li to, čemu věřím, nebo jsem vyučován, je skutečně pravda založená na Písmu. Písmo nás vyučuje, abychom svou víru ověřovali, jestli tomu, v co vkládáme důvěru, je založeno na Boží zjevené pravdě skrze Svatého Ducha, viz Berojští ve Sk 17:11. Dokonce Písmo podmiňuje naši víru přesným poznáním, Jan 17:3. Bůh říká, že povede každého k zodpovědnosti za své skutky. Jehošua často říkal:

  "v pravdě, vpravdě vám říkám" prohlásil, Jan3:21: "Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány vBohu."

  Z textu vyplývá, že vnímáme-li pravdu a je pro náš život důležitá, jsme přitahováni k Bohu, zdroji světla (Pravdy) a Otec nás pak přivádí ke Kristu, svému Synu, aby v nás vybudoval jeho kopii, abychom oblékli osobnost Krista a získali jeho mysl (srovnej Janem 6:44-45 a Jeremjášem 31:33-34).

  "Vždyť kdo poznal mysl Páně (Boha) a kdo ho bude poučovat? My však mysl Kristovu máme." - 1. Korinťanům 2:16

  V Jehošuově životě se pravda stala základem jeho sdělení, Jan 8:32: "Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými."

  Jan 14:6 Jehošua mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život.Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne." Jan 17:17 "Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda." Na pravdě tedy, Bohu i Kristu velmi záleží a není možné se proti tomu jakkoli vymezit - viz Efezanům 5:9-10 a Matouš 5:16.

Náš nebeský Otec ve svém Slovu také uvádí, že kdokoli na zjevené pravdě něco změní, ponese si následky.

  Galatským 1:6-10: "Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet! Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým."

  Zjevení Janovo 22:18-19: "Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize."

  Boží zjevená pravda je základem spravedlnosti, bez pravdy nemůžeme spravedlivě soudit. Boží pravda je naštěstí pro člověka spojena s milosrdenstvím a nestává se tak necitlivou. Boží láska je vše převyšující vlastnost, na které je založena záchrana (spása) člověka. Tato láska je ovšem láskou Agape, založenou na zásadách a nelze ji tedy oddělit od Boží spravedlnosti. Z Kristova výroku, "milujte i své nepřátele", lze vysledovat, že láska překračuje i hranice, které jsou nad lidské chápání. Boží láska je v protikladu Satanova přístupu. Bůh chce svou láskou přemoci nenávist, která vychází ze satanova ducha. Štěpán, když byl kamenován, modlil se k Bohu a prosil Jehošuu, aby těm, kteří ho kamenují nebyl tento skutek přičítán za hřích, protože naplněn Božím Duchem věděl, že oklamaní lidé netuší, co činí, že jednají z moci toho Zlého. Štěpán věděl v co věří a proč, zatím co ti, kteří ho kamenovali, ho nepochopili a on přesto svou lásku k těmto lidem prokázal až do smrti, stejně jako Kristus.

  Na Jehošuových následovnících je, aby byli ve spojení s ním, jako svou hlavou i hlavou církve, sboru (Kristova těla). Nikdo z lidí nemá určovat, co si kdo má myslet a v co má věřit, pouze Bůh skrze Krista. Každý, kdo učí něco, co je nad to, co je zjeveno v Písmu, se stává falešným učitelem. Ten, kdo je falešný učitel, není veden Duchem Svatým. Mezi člověkem a Bohem nesmí stát žádná další osoba (osoby), neboť se jedná o přímý vztah s Bohem, jehož jediným prostředníkem a přímluvcem je Boží Syn Jehošua.

1. Timoteovi 2:5: "Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi,člověk Kristus Jehošua."

  Z toho všeho vyplývá, že každý nese svůj díl zodpovědnosti a nikdo se nemůže vymlouvat "to mi říkala Anička, nebo Pepa ze sboru, pan farář, svatý otec, nebo skupina lidí označující se Věrný a rozvážný otrok, proto tomu věřím. Z toho plyne jeden závazek, a to je studovat vlastní silou rozumu, ne závisle na rozumu někoho cizího, viz Marek 12:33: "a milovati jej z celého srdce, z celého (vlastního) rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary."

  Titovi 1:15: "Čistým je všechno čisté. Ale poskvrněným a nevěřícím není čisté nic. Jak jejich rozum, tak jejich svědomí jsou poskvrněny."

  Z Písma víme, že Bůh bude v Čase konce účtovat s Velkým Babylónem (dále jen "VB"). VB je místem vzniku falešného uctívání a uctívání Satana se všemi jeho falešnými náboženstvími světa. Součástí VB je každé náboženství, které není založené na pravdě, které není vedeno Svatým Duchem, které je součástí světa a tedy i ovlivněno bohem tohoto světa. Všichni budou muset před Velkým soužením, možná i během něj, VB opustit. Všichni se budou muset vyjádřit na čí straně stojí. Mnozí si mají vyslechnout i Jehošuova slova:

  Matouš 7: 21-23: (PNS) "Ne každý, kdo mi říká: 'Pane, Pane', vstoupí do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: 'Pane, Pane, což jsme neprorokovali v tvém jménu a v tvém jménu nevyháněli démony a v tvém jménu neprováděli mnoho mocných skutků?' A přece jim pak vyznám: Nikdy jsem vás neznal! Jděte ode mne, vy, kdo se dopouštíte nezákonnosti."

  Budou zde tzv. křesťanské církve, které budou mít za sebou mocné skutky, dokonce i vyhánění démonů a prorokování! A Jehošua jim řekne, "nikdy jsem vás neznal" nebo-li nikdy jsem nenaslouchal vašim modlitbám a vše co jste činili, nebylo z moci Svatého Ducha mého Otce, ale z ducha tohoto světa. Proto velké skutky, typu nahromadění velkého majetku formou megalomanských budov a modliteben, obrovských hal k vykonávání seancí, hlásání proroctví (falešných), která se nevyplnila, nejsou z moci Boha JHVH, ale z tělesného úsilí nebo dokonce z moci boha tohoto světa.

  Skutky apoštolů 17:24: "Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli."

  Lukáš 13:23-24: "Kdosi mu řekl:"Pane, je opravdu málo těch, kteří budou spaseni?" On jim odpověděl: "Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou [toho] schopni."

Použít jako měřítko Boží přízně nelze ani počet věřících shromážděných v náboženstvích světa, ani velikost nahromaděného majetku. Když tedy opustím to, co je falešné, musím se nutně zeptat, "kam půjdu?!" Odpověď není složitá. Za Kristem!

  Matouš 11:28-30: (CSP) "Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké."

  V čem je lehkost Jehošuova jha? Je to v pravdě a ve svobodě, se kterou si vytvoříme vztah k Bohu a Kristu, a to bez vnějšího ovlivňování. Ti, kteří se stali učiteli a přivedli vás k Bohu, se na své pouti za pravdou mohli tzv. zaseknout a zůstat tak ve své víře přešlapujíce na místě, nečiníce další pokrok. Jejich víra je postavena na dogmatech církví, tedy spíše na písku, ne na pevné skále. Víra postavená na písku není stabilní, panuje v ní nejistota a v čase se mění. Je proto na každém, abychom se k přesnému poznání propracovali na základě Písma a neustálých modliteb směrovaných k Bohu skrze Krista. V tom je ta svoboda, že si víru k Bohu vytváříme sami ve spolupráci s Jehošuou, jediným prostředníkem mezi námi a naším nebeským Otcem. Stejné to měli i Adam s Evou, byli vyučováni Bohem při toulkách zahradou, jejich vztah byl přímý. I dnes usilujeme o dobrý vztah s naším Stvořitelem, který nám slíbil, že nás povede. Máme naslouchat bratrům, kteří jsou vedení Svatým Duchem, tedy Otcem samotným. V 1. stol. n.l. nebyli všichni vedeni Otcovým duchem, proto apoštol Pavel vybízel, aby bratří i sestry naslouchali těm, kteří jsou pod Otcovou inspirací, viz: 

  Židům 13:17: "Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s radostí, a nes nářkem; to by vám nebylo na prospěch." Galatským 6:1: "Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení."

  Tím, že jsme zodpovědní sami za své skutky, nemůže nikdo panovat nad naší vírou, pouze Bůh skrze Krista. A co osoby vedené Duchem? Jak píše Pavel, "v duchu mírnosti", což znamená s láskou a pokorou. Ti, kteří se ujímají vedení, nepanují nad něčí vírou, ale stali se dobrovolně otroky svých bratrů a sester, aby jim obrazně omývali každý den nohy. Slouží jim, aby jejich zasvěcený život Bohu byl příjemným jhem. Jsou příkladem pro ty, kteří je pozorují, žádná okázalost, vystavování prostředků k životu, ale skromnost a ochota pomoci. Kam tedy jít? Jednoznačně za Kristem, za jeho příkladem, který máme následovat. Kristus měl svého Otce jako středobod svého života, miloval ho celým svým rozumem, silou, srdcem a Boží království se stalo ústředním námětem jeho kázání. Je nutné si uvědomit, že tak, jak byla kázána Dobrá zpráva v prvním století, prozatím v tomto čase kázána nebyla.

  Celosvětové, burcující kázání o Božím království je stále ještě před námi a bude hlavním námětem ve Velkém soužení. V praxi to znamená, že klasy pšenice, kterou zasel Otec do pole světa jsou od sebe mnohdy velmi vzdálené. V 1. století byla pšenice okolo Jehošuy a apoštolů blízko sebe a shromažďovala se ve sborech. V dnešní době ne každý, kdo opustil VB, opustil jej kolektivně s více klasy pšenice, aby mohl být založen sbor, jako v prvním století. Pokud dnes vznikne sbor na podkladě a vzoru sborů z 1. století, jedná se o velké štěstí.

  Takový sbor není částí světa a Jehošua může být uprostřed nich přítomen, viz Jan 17:14: "Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa." Z tohoto textu je zřejmé, že ti, kdo nejsou částí světa, budou těmi, kteří jsou součástí světa v nemilosti, dokonce až v nenávisti. Dokonce i od těch, kteří jsou jim příbuzní ve víře, a nebo pochází z jejich vlastní domácnosti - Matouš 10:34-38. Je to proto, protože svět má rád pouze to, co je jeho vlastní, to, co není jeho, je mu nepřijatelné. Jsou zde hluboce zakořeněné tradice a falešná učení, která jsou v rozporu s tím, co je od Boha. 

  2. Korintským 6:17-18: (PNS) "Vyjděte proto z jejich středu a oddělte se, říká Jehova a přestaňte se dotýkat nečistého a já vás přijmu. A budu vám Otcem a vy mi budete syny a dcerami, říká Jehova Všemohoucí."

  Bůh, skrze ústa apoštola Pavla vysvětluje, že se mají všichni oddělit od poskvrněného světa plného modlářství, že je to podmínka k tomu, aby mohl být Bůh přítomen uprostřed nich. Nelze mít podíl na světě, být jednou nohou u Satana a druhou u Boha. Bůh vyžaduje čistotu v uctívání a není přítomen v církvích, které překroutily pravdu a ohýbají si ji podle sebe, ne podle Písma. V takové církvi jsme mnozí nabrali duchovní základ, tzv. mléko, ale až ztratíme rysy nemluvněte, máme přijímat hutný pokrm, který patří zralému křesťanovi (kristovci). Takový křesťan (kristovec) opouští to, co je falešné a přidrží se toho, co buduje. Sám Otec ho vyučí a pošle za Kristem. To je projevem naší víry, že spoléháme na Otce a jeho vyučování. Ne jako Adam, který podlehl sebeklamu a Eva pocitům.

  Uctívejme Boha svou čistou, ničím nezatíženou vírou a Bůh nám slibuje, že bude našim Otcem a my jeho syny a dcerami. Vyhlížejme Boží království a povzbuzujme druhé, aby se stali následovníky Jehošuy Krista, krále tohoto království. Strhávejme druhé na tuto cestu. Sjednocujme se v pravdě, buďme bez poskvrny, pak nás Bůh obdaruje kousíčkem sebe sama, svým svatým duchem, a povede úzkou cestou k úzké bráně, kterou představuje Jehošua Kristus. Za touto branou je ovčinec s pastýřem, který o svůj sbor ovcí pečuje s láskou a porozuměním. Fil 4: 4-7: (PNS) "Vždy se radujte v Pánu. Ještě jednou řeknu: Radujte se! Ať se vaše rozumnost stane známou všem lidem. Pán je blízko. O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním, a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení,bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Jehošuy Krista."

  Každý následovník Krista je živým kamenem Kristovy církve, kterou založil, když byl ještě na zemi. Do této církve přijal apoštoly a mnoho dalších následovníků ze všech ras a národů a všichni se stali duchovním chrámem ve kterém přebývá až do dnešních dní Bůh, Otec nás všech.

  1. Korintským 3:16-17: "Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy."

  Mnozí jsme dnes stále součástí nějaké církve. Tyto církve nám předaly svá učení. Ne vše, co církve učí, se zakládá na Bohem zjevené pravdě. Můžeme navštěvovat sbor, který nám dal základ naší víry, ale srdcem se musíme hlásit ke Kristem založené církvi, kterou brány hádu nepřemohou. Nebo-li, Kristova církev nebude nikdy zničena. O své víře informujme své okolí. Toto vám ale musí přijít již jako podnět od Otce, jeho duchem. Budete-li se brodit Písmem, prosit Otce o pochopení, sám vám ve vaší mysli spojí myšlenky do obrazu, kdy již nebudete vidět rozmazaně, ale čím dál více ostřeji:

  1. Korintským 13:9-13: "Jen z části totiž poznáváme a jen z části prorokujeme; jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil. Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář. Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě. Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska."

  V Čase konce, kam tento čas spěje, budeme konfrontováni se svou vírou. Přijde období, kdy vyjde mnoho falešných proroků a doba se stane zmatečnou, vzroste bezzákonnost, což se děje již dnes, kdy vlády nerespektují zákon, lidská práva a vědomě překračují zákonné meze, aby prosadily svou politiku, své zájmy. Pravda je potlačována, pošlapávána, umlčována, lidé neví kudy kam. Panovník tohoto světa zvyšuje svou aktivitu podněcuje v lidech nevraživost a potlačuje lásku. Z ochladnutí lásky se objevuje osobní napadání, neposlušnost, ztráta respektu k hodnotám, autoritám, dokonce i k členům vlastní domácnosti.

  My ovšem pozvedněme hlavu a trpělivě očekávejme Jehovův den. Posilujme svou víru, spoléhejme na nebeského Otce a ve jméně Jehošuově mu předkládejme své modlitby s prosbou o ochranu a vedení. Tím prokazujeme svou víru, že je to právě ON, náš nebeský Otec, který neumí lhát a dostojí svému slibu, že nás nezanechá a spolu s Kristem převede na Novou zem pod vládu Nového nebe. Bojujme o neposkvrněnost od světa a stavějme z nehořlavých materiálů v podobě drahokamů pravdy na úhelném základě, kterým je Kristus náš vzor a učitel.

  Biblické texty uvedené v tomto článku jsou přejaty z CEP (Ekumenický překlad), pokud není u textu uvedený zdroj v závorce.

Váš bratr v Kristu

> zpět do sekce <