Ať každý naslouchá, co Duch říká sedmi sborům. Andělovi v LAODICEI piš!
SEDMI SBORŮM
Největší nebezpečí pro NÁS, kdo si myslí, že pevně stojí v Pravdě, ale jejich srdce se stalo nevnímavým k vlastním chybám a vlastní nedostatečnosti. Varovaní pro NÁS takzvaně příkladné a neomylné ve svém poznání.
Naše duchovní cesta je plná nástrah, které Satan využívá ve svůj vlastní prospěch, aby se skutečná Dobrá zpráva o Království nešířila, ale zabředla v dogmatech a učeních Nikolaitů. Kdo to je, jsme si už vysvětlili dříve.
Čeho Satan využívá? Je to velký psycholog a stratég, který ví, že když si někdo o sobě myslí víc než je zdrávo, tak ihned toho využije. Proto Pán Jehošua dal andělovi v Laocidei tento pokyn:
"A andělovi sboru v Laodiceji piš: To říká Amen, věrný a pravý svědek, počátek Božího stvoření: Znám tvé skutky, že nejsi ani studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký. A tak, protože jsi vlažný, a ani horký ani studený, vyvrhnu tě ze svých úst. Protože říkáš: Jsem bohatý a získal jsem bohatství a vůbec nic nepotřebuji, ale nevíš, že jsi bídný a politováníhodný a chudý a slepý a nahý, radím ti, aby sis ode mne koupil zlato přečištěné ohněm, abys zbohatl, a bílé svrchní oděvy, aby ses oblékl a aby nevyšla najevo hanba tvé nahoty, a oční mast, kterou by sis vetřel do očí, abys viděl." (Zjevení 3:14-18)
Je to duchovní řeč, takže se jedná o bohatství duchovní a ne tělesné. Přesto právě to tělesné bohatství slouží často jako léčka. Kolikrát jsme to mohli vidět u těch, kdo vedou různé sbory, jak si zakládají na tělesném požehnání. Co jim nedochází? Že Job přišel o vše. Že toto požehnání přichází až po příchodu Krista ve své SLÁVĚ a MOCI. Tito falešní apoštolové kážou o svých naukách, jako o jediné pravdě, které se musí věřit. Přesto nikdy z jejich úst nezazní: "Ptejte se nebeského Otce ve jménu Krista, zda vám skutečně odhalujeme PRAVDU. Nevěřte nám, ale Bohu, Otci Jehovovi.".
Trám který máme ve svých vlastních očích považujeme za bezvýznamné třísky a třísky v očích těch, kterým máme sloužit, tak ty považujeme za trám. Je to velmi špatná situace, protože se stáváme sami kameny klopýtání.
Sám jsem si tím mnohokrát prošel ve svůj čas, kdy jsem se nesmyslně dohadoval a bojoval s těmi, kdo měli svou pravdu, ač jsem věděl a chápal, že byli obelháni. Díky Otci a Panu Jehošuovi, jejich duchu jsem byl mnohokráte usměrněn a byla mi má vlastní nahota ukázána. O co jsem prosil a stále prosím, abych si mohl nakoupit přečištěné zlato a mast do vlastních očí jak čteme výše. Skutečně mnohokrát klopýtáme.
Proč říká Pán Jehošua, že jsme v té chvíli nemastní neslaní, neboli ani horcí a ani studení? Protože sice toužíme předat lidem Dobrou zprávu, ale sami nehledáme vedení ač v modlitbě vytrváváme. Pokud bychom přestali modlitbu používat, pak by se to okamžitě projevilo a ti kdo nám naslouchají, by si uvědomili, že jsme odpadli. Pokud bychom žádali v modlitbách o vedení, pak i toto by bylo vidět, protože by se to prokázalo v ještě větší horlivosti. Potřeba být veden samotným nebeským Otcem, jako to dvouleté dítě, které se pevně drží rukou svých rodičů, nám odhaluje samotnou Pravdu, zapsanou v tomto výroku:
"Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok." (Jeremiáš 10:23)
Pokud toto nemáme v srdci, jsme skutečně chudí, slepí a nazí, ač můžeme mít plné porozumění pro mléko a třeba i hutný pokrm, které jsou v Písmu obsaženy. Ztrácíme Agape a milujeme vlastní poznání více, než své bratry a sestry, své bližní, své nepřátele. My přece nemůžeme být podvedeni, známe Otce, známe Krista. Že Oni neznají nás, to nám nedochází. Proč nás neznají? Protože chceme řídit svůj vlastní krok a nehledáme nejprve Otcovu vůli a skutečné zájmy Božího království. Proto nás Jehošua může vyvrhnout ze svých úst.
Varoval nás předem? Pokud ano, pak to musí být v Písmu zapsáno:
"Ne každý, kdo mi říká: Pane, Pane, vstoupí do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: Pane, Pane, což jsme neprorokovali v tvém jménu a v tvém jménu nevyháněli démony a v tvém jménu neprováděli mnoho mocných skutků? A přece jim pak chci vyznat: Nikdy jsem vás neznal! Pryč ode mne, vy, kteří činíte bezzákonnost." (Matouš 7:21-23)
Nejčastějším chlubením jsou určité skutky, které mají druhým ukázat, jak správnými "následovníky" jsme. Činíme je v souladu s Otcovou vůlí? Kdo se na to ptá? Mnozí okázale vyhánějí démony, ač netuší, že je to jen Satanova hra, nezeptají se Otce, zda toto mohou učinit. Jiní se chlubí v kolika místech sloužili a kolik lidí obrátili. Někteří dokonce vytváří seznamy, aby se mohli chlubit, kolik hodin věnovali takzvané službě. Vyvyšujeme ty, kdo mají ta nejhezčí čísla. Ptá se někdo Otce, zda toto máme dělat? Nebylo snad Jehošuou řečeno toto?:
"Tak i vy, když jste udělali všechno, čím jste byli pověřeni, řekněte: Jsme neužiteční otroci. Co jsme udělali, to jsme měli udělat." (Lukáš 17:10)
Tak čím se máme chlubit? Pavel říká: "NEZASLOUŽENOU LASKAVOSTÍ" potažmo "MILOSTÍ". Jsou snad naše dobré skutky naší zásluhou, nebo je pro nás Otec připravil právě proto, aby byl On sám vyvýšen v očích těch, komu je takový skutek k prospěchu? Ptejme se Otce ve jménu Pana Jehošuy, aby nám odpověděl svým Duchem.
Proto dostáváme radu o tom, že je to samotný Jehošua, který nás oblékne do bílých čistých oděvů. Kdy to může udělat? Až se naplní jeho výrok z Jana 6:44-45. Dokud nejsme plně Otcem vyučeni, ne lidmi, nemůžeme být přivedeni ke Kristu a ten nás nemůže obléknout. Vše je tak jednoduché, ale přitom se nám toto vůbec nedaří. Proč? Protože nehledáme plně Otcovu vůli, ale vůli lidí, kteří si myslí, že ji znají.
Chce nám samotný Jehošua pomoci? Zcela jistě ano!
"Všechny, k nimž mám náklonnost, kárám a ukázňuji. Proto buď horlivý a čiň pokání. Pohleď, stojím u dveří a klepu. Jestliže někdo slyší můj hlas a otevře dveře, chci vejít do jeho domu a budu s ním večeřet a on se mnou. Tomu, kdo zvítězí, chci dopřát, aby se mnou usedl na můj trůn, stejně jako já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůn. Kdo má ucho, ať slyší, co duch říká sborům." (Zjevení 3:19-22)
Kdo dokáže reagovat na jeho výtky? Jen ten, kdo se nestal nadutým pýchou pro své vlastní poznání. To totiž nadýmá člověka právě tou pýchou. Kdy na nás Jehošua klepe? Tehdy, kdy nás ukázňuje těmito slovy. Otevřeme mu dveře našeho srdce a naší mysli?
Kéž se to stane nám všem milovaní. Opusťme Laodiceu a vraťme se do Smyrny či Filadelfie, abychom obdrželi přečištěné zlato ohněm a mast do našich duchovních očí. Vytáhli si vlastní trámy z obou očí a sloužili Otci a Kristu podle jejich vůle, ne té naší. Odměna za to je veliká. Vždyť netoužíme po slávě naší, ale po SLÁVĚ TOHO, KTERÝ NÁS POVOLAL A VYSLAL A PO SLÁVĚ TOHO, KTERÝ ZA NÁS ZAPLATIL SVOU DRAHOCENNOU KRVÍ.
Kéž máme Otcův a Kristův pokoj v tomto čase velké tísně.
Váš bratr a Pánův otrok Igi.
> zpět do sekce <