Ať každý naslouchá, co Duch říká sedmi sborům. Andělovi v EFEZU piš!
SEDMI SBORŮM
Kéž jsme povzbuzeni stejným myšlenkovým postupem, který nechal zapsat samotný Jehošua Kristus těm, kdo celým srdcem, celou myslí a silou hledají moudrost u nebeského Otce, JeHoVah Boha, protože poznali jeho skutečné jméno a činí tak prostřednictvím Jeho milovaného Syna, kterého poslal, aby se stal naším Pánem, Veleknězem a Králem v tomto ČASE KONCE.
Když jsem se zamýšlel nad tím, co je potřeba nyní pochopit, byl jsem veden k tomu, abychom si vysvětlili, proč Kristus adresoval určitá upozornění jednotlivým sborům. Počátky raného křesťanství, takzvaného nového směru uctívání, nové cesty, jak se hnutí říkalo hlavně mezi ortodoxními Židy, byla dána novým sborům velká volnost. Jejich správný směr mimo tradiční oblasti zajišťoval hlavně apoštol Pavel, který mnohé sbory pomáhal utvářet. Vždy začal v Židovské synagoze a následně pak kázal v soukromých domech těch, kdo jeho kázání o Dobré zprávě porozuměli.
Dále to byly hlavně jeho dopisy, které nejsou všechny součástí Písma. To je zajímavé, protože to odhaluje, že i jeho porozumění dále rostlo a do Písma se dostaly jen takové dopisy, které byly plně inspirovány Otcovým Duchem. Vždy byl položen pevný základ, který vysvětloval tehdejším bratrům a sestrám takzvané duchovní mléko, které se až do těchto dnů vlastně nezměnilo. Co musel vždy Pavel jako první vysvětlit? Proč Jehošua přišel na Zem, musel poukázat na to nejdůležitější, jak se v celkovém Otcově postupu naplňuje Právo a Spravedlnost a z ní plynoucí Nezasloužená Laskavost a Milosrdenství.
Jak šel čas, všiml si Pavel toho, že do sborů vstupují vlci, jenž se přetvařují za beránky. Ti vlci pak odvedli ovce k jiným učením a vytvořili nauky a tradice, které odporovaly tomu, co Pavel a Kristus vyučovali. Největší rozhořčení asi Pavel vyjádřil v dopise do Galatského sboru. Souběžně s ním obdržel apoštol Jan Zjevení, které zapsal hebrejsky a teprve poté bylo přeloženo do řečtiny. To odhaluje hebrejské slovní spojení, tak jako to nacházíme v překladu Septuaginty, podobně, jako je to vidět v Janově evangeliu. Pro obyčejného Řeka, který používal zjednodušenou řečtinu, určitá spojení nedávala smysl. Asi proto se začalo tradovat, že celý text vznikl po roce 70 n.l.. Judea byla zničena, proto dnes nacházíme fragmenty v 99% už v řeckém překladu, protože to byla angličtina té doby.
Řečtina byla mezinárodním jazykem. Víme, že Jan určité pasáže obdržel od samotného Jehošuy, když Zjevení zapisoval. Je tedy hloupost, aby s ním Jehošua mluvil řecky, když spolu vždy mluvili aramejsky nebo hebrejsky. Určitě chápeme, že Jan asi neměl potřebu to, co vidí zapisovat řecky, když on sám byl Žid. Toto však puncovaní teologové nikdy nepochopí, protože jednoduché věci jsou pro ně důkazem nevzdělanosti.
Ač jsou ve Zjevení uvedené konkrétní sbory v konkrétních oblastech, musíme se na jejich význam dívat duchovně. Když jsem se zamýšlel nad důvody pořadí, odhalil jsem jednu zajímavou linku, která to pořadí určuje. Abychom ji viděli všichni, začneme prvním dopisem do Efezu. Ve Zjevení ve druhé kapitole čteme toto:
"Andělovi sboru v Efezu piš: To říká ten, jenž drží ve své pravici sedm hvězd, ten, který se prochází uprostřed sedmi zlatých svícnů: Znám tvé skutky a tvou namáhavou práci a vytrvalost, a že nemůžeš snést špatné lidi a že zkoušíš ty, kteří říkají, že jsou apoštolové, ale nejsou, a zjistil jsi, že jsou lháři. Projevuješ také vytrvalost a vydržel jsi kvůli mému jménu a neumdlel jsi. Zazlívám ti však, že jsi opustil lásku, kterou jsi měl zprvu. Proto si vzpomeň, od čeho jsi odpadl, a čiň pokání a konej dřívější skutky. Jestliže to neučiníš, přijdu k tobě a chci odstranit tvůj svícen z jeho místa, pokud nebudeš činit pokání. Přesto opravdu máš to, že nenávidíš skutky Mikulášovy sekty, které nenávidím i já. Kdo má ucho, ať slyší, co duch říká sborům: Tomu, kdo zvítězí, chci dopřát, aby jedl ze stromu života, který je v Božím ráji." (Zjevení 2. kapitola, verše 1 až 7)
Pokud si promítnu vlastní duchovní život a porovnám jej z mnoha příběhy bratrů a sester, tak tam vidím to, co Kristus vyčítá Efezu. Dotazoval jsem se na to i Otce i Krista a Duch mne vedl k tomuto porozumění, které se pokusím v sedmi článcích vysvětlit.
Co určuje pořadí sborů? Je to postupné nabývání přesvědčení, že to, čemu věříme, stále více a více ovlivňují tradice a nauky, než vlastní zkoumání Písma a toto falešné poznání pak způsobuje určité duchovní nemoci. Většina dojde maximálně do Thyatiry, kde nakonec onemocní tou nejhorší duchovní nemocí, kterou postihuje sbor v Laodicei.
Proč nám tedy Jehošua vytýká ztrátu první Lásky Agape? Protože nechceme důvěřovat Kristovu učení, které je vždy na počátku každého, kdo se začal zajímat o Boží slovo. Porozumění o tom, proč Kristus přišel na Zem, mají tak nějak všechny církve a náboženské domy stejně. Takže je relativně jedno, kde se člověk s mlékem potká. Co je tedy MLÉKO? Je to porozumění, že Adam ztratil svůj věčný život spolu s Evou a tak došlo k tomu, že jejich potomci, tedy i my, trpíme tím, že umíráme. Říká se tomu také dědičný hřích.
Pokud by nebyl nebeský Otec JeHoVah Bůh Agape, mohl Adamovým potomkům prostě odpustit a bylo by po všem. Ale Agape je zásadová Láska, ne láska opičí, proto je vždy za ztracenou věc vyžadována ta samá věc, která se ztratila. To nacházíme už jasně definováno u Mojžíše, kde musel zapsat: "OKO ZA OKO, ZUB ZA ZUB". Proto také náš nebeský Tatínek říká:
"Jehova, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti, promíjející provinění a přestupek, ale rozhodně nezprostí trestu a přivede trest za provinění otců na syny, na třetí generaci a na čtvrtou generaci." (4. Mojžíšova / Numeri 14. kapitola, verš 18)
Někomu se může zdát, že když trest přechází na syny až do čtvrté generace, že je to nelaskavé. Pokud si pečlivě pročteme první a druhou knihu Paralipomenom, tak vidíme, že toto Otec nedělal takto striktně. Když nějaký lidský otec jedná zrádně poté, co byl správně poučen, tak jeho ničemné chování se plně projeví až ve čtvrté generaci. Co nás tím nebeský Otec učí? Že pokud se ničemnost nezastaví hned, pak přinese její působení odporné věci, které už nelze přehlédnout.
Proto bylo Abrahamovi řečeno toto:
"Ale oni se sem vrátí ve čtvrté generaci, protože provinění Amorejců se ještě nedokončilo." (1. Mojžíšova / Genesis 15. kapitola, verš 16)
Abrahamovo potomstvo nemohlo získat Kanaán dřív, dokud se celá ta poslední generace nezkazila jako Sodoma a Gomora.
Co tedy na mléku pochopíme? Že musel někdo vrátit lidem věčný život. Nemohl to být nikdo, kdo ten věčný život neměl! Proto bylo potřeba, aby sestoupil na Zem někdo, kdo jej měl a kdo ví, že jej ničemní lidé pošlou na smrt, protože jsou pod vlivem Satana, který ztrátu způsobil svou lží o nesmrtelnosti. Když toto mléko pochopíme, zamilujeme si nejenom Otce, ale i jeho Syna, pro jejich zásadovost, pro jejich smysl pro Právo a Spravedlnost. Až toto naplní, může přijít nezasloužená laskavost a milosrdenství. Abychom obdrželi tento projev Agape, musíme sami litovat vlastních projevů nedokonalosti, které způsobují ničemnost a musíme být pokřtěni.
Jsou dva křty. Vodou a ohněm. První nám umožňuje získat schválení k tomu, abychom obdrželi na zkoušku čistý duchovní oděv, neboli duchovní tělo, které nám umožňuje se k Otci přibližovat s volností řeči v modlitbě v Jehošuově jménu. Tím dáváme najevo, že si uvědomujeme, co pro nás Kristus udělal. Druhým křtem je oheň. Mluví o něm Pavel v prvním dopise do Korintu ve 3. kapitole. Tím ohněm je pronásledování všeho druhu a pro poslední generaci je to pak Velké soužení a z něj záchrana pro ty, kdo se stanou Velkým zástupem a usmrcením se vzkříšením po třech a půl dnech pro ty, jenž mají získat odměnu. To se týká olivovníků, dvou sborů, kterým tato odměna přichází. Je to Smyrna a je to Filadelfia. Zde se potřebujeme ukrýt. Proto musíme opustit chyby těch ostatních sborů.
Co nám ti, co nás seznamují s mlékem neříkají a neučí? Co je to ta první Láska Agape a kdy ji ztratíme. Proč to neučí? Protože nenaslouchají Kristu, jeho první podmínce!!!!
Pokud prostudujeme níže uvedený text a budeme se nebeského Otce, JeHoVaH Boha skutečně sami dotazovat celým svým srdcem, celou svou myslí a silou ve jménu našeho Krále a Vykupitele, obdržíme Otcova Ducha, abychom nikdy tu první lásku neztratili a nenechali se svést Mikulášovou sektou, která přináší nauky a tradice lidí, ne hutný pokrm, kterým už jako nemluvňata nemohou být sycena, protože ta stále potřebují mléko a své učitele (text jsem připravil pro velkou FB skupinu, kde se nachází mnoho aktivních Svědků Jehovových, aby i oni opustili mléko a začali se sytit u Otcova stolu, kde ten hutný pokrm naleznou).
Co znamená být svědkem pro pravého Boha Jehovu?
Proč nám náš Pán a Král říká u Jana v 6. kapitole ve verších 44 a 45 tato slova? Proč mnozí o jeho slova klopýtli, jak to nacházíme na konci této kapitoly ve verších 65 a 66:
"Řekl tedy dále: Proto jsem vám řekl: Nikdo nemůže přijít ke mně, pokud mu to není dáno Otcem. Kvůli tomu mnozí z jeho učedníků odešli k věcem za sebou a již s ním nechodili."?
Kdy je nám to dáno nebeským Otcem? Zkusme si spojit tato slova s prvním dopisem apoštola Pavla do Korintu, ve třetí kapitole, kde se říká toto:
"Když totiž jeden říká: Patřím Pavlovi, ale jiný říká: Já Apollovi, nejste prostě lidé? Co je tedy Apollos? Ano, co je Pavel? Služebníci, jejichž prostřednictvím jste se stali věřícími, právě jak Pán každému dopřál. Já jsem sázel, Apollos zaléval, ale Bůh působil vzrůst; takže ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale Bůh (nebeský Tatínek Jehova), který působí vzrůst. Kdo tedy sází a kdo zalévá, jsou jedno, ale každý obdrží svou vlastní odměnu podle své vlastní namáhavé práce." (1. Kor. 3:4-8)
Položme si otázku každý sám: "Chtěl někdy nebeský Otec, aby mezi ním a jeho dětmi stál nějaký člověk?". Proč má být každý podle Kristova slova vyučen samotným Jehovou?" - srovnej prosím s Jeremiášem 31. kapitolou a verši 31 až 34.
Co čteme ve Zjevení ve druhé kapitole a co je vytýkáno těm, jenž se dostali do sboru v Efezu? Neztratili svou první Lásku? Pokud ano, jakou Lásku ztratili? Nebyla to Agape, která je založena na Právu a Spravedlnosti a když je toto naplněno, že pak přichází nezasloužená laskavost a milosrdenství?
Pokud je to tak, co jsme si na počátku skutečně zamilovali? Člověka, který nás poučoval, nebo smysl našeho nebeského Otce, Jehovy Boha pro Právo a Spravedlnost, když na zem poslal našeho milovaného Krále a svého Syna, Pana Jehošuu, aby za nás zaplatil svou drahocennou krví a vykoupil nás z našich hříchů, které nás v očích Spravedlivého nebeského Otce vedou do gehenny?
Nebyl ten člověk, který nám toto porozumění dal, jen tím, kdo nám má ukázat správný směr a my se pak máme sami namáhat, abychom našemu Tatínkovi dovolili, aby nás On sám poučil o všech našich cestách? Pokud ano, pak proč někdo potřebuje panovat nad něčí vírou tím, že mu vnucuje vlastní příkazy, vlastní nauky? Nestane se právě takové vynucování příčinou ztráty první Lásky Agape, protože ta se promění ve Filii, ale jen a jen k těm, kteří nás poučují?!
Když tyto myšlenky předložíme v modlitbě k našemu nebeskému Tatínkovi, Jehovovi Bohu, ve jménu našeho Krále, našeho Vykupitele, Jehošuy Krista, co nám Otcův Duch o těchto myšlenkách řekne? Toto by měl učinit každý, kdo hledá Pravdu u našeho Otce. Pokud je příčinou ztráty první Lásky Agape toto porozumění, pak víme, co Duch říká sborům.
Je Efezský sbor, kam chceme patřit? Já tedy ne. Vidím jen dva schválené sbory ve 2. a 3. kapitole svitku Zjevení. Jsou to sbory ve Smyrně a ve Filadelfii. Stejně jako jsou jen dva svícny a dva olivovníky před očima Pána celé Země.
Kéž máme Kristův pokoj milovaní.
Váš a Kristův bratr Igi
> zpět do sekce <